Verze z 6. 4. 2023, 20:42

Světlo

Světlo je viditelná část elektromagnetického záření. Jeho frekvence je zhruba od 3,9×10¹⁴ Hz do 7,9×10¹⁴ Hz, čemuž ve vakuu odpovídají vlnové délky z intervalu 390–760 nm. Vlnové délky viditelného světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření širšího rozsahu, zasahujícího do infračervené a ultrafialové oblasti. Světlo lze charakterizovat pomocí několika hledisek. Mezi nejzákladnější patří fotometrické charakteristiky (např. svítivost či světelný tok), kolorimetrické (frekvenční spektrum, barva), koherence a polarizace. Na nich pak závisí i chování při odrazu, lomu a průchodu prostředím a při skládání a ohybu světla. Kvůli dualitě částice a vlnění má světlo vlastnosti jak vlnění, tak částice. Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou se zabývá optika.

Fyzikální vlastnosti světla

Radiometrie

Fotometrie

Popisuje světlo kvantitativně z hlediska jeho působení na lidské oko. Přestože popisuje subjektivní vnímání (oči různých lidí se mírně liší), jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Fotometrické veličiny jsou analogické radiometrickým, jejich vztah je dán normativně. Standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy. Pro přepočet se používá spektrální hustoty radiometrické veličiny. Při přepočtu radiometrických veličin na fotometrické je respektován vliv spektrální citlivosti oka pomocí funkce V(λ).

Křivka jasové citlivosti standartního pozorovatele V(λ) omezí původní radiaci na energii využitelnou pro jasový podnět u průměrného člověka.

Výsledná “spektrálně omezená” energie již není vyjádřena v původních radiačních wattech, ale v lumenech (násobeno převodním koeficientem).

▶ Osvětlenost

▶ Jas

Kolorimetrie

Popisuje světlo kvalitativně.

▶ CCT – Náhradní teplota chromatičnosti

▶ CRI – Index podání barev

Spektrometrie

▶ Spektrální hustota intenzity záření

▶ Spektrální citlivost a spektrální odezva

Parametry světla a svícení

Intenzita světla

SPD - rozložení energie viditelného záření

Svítivost - candela

Světelný tok - lumen

Osvětlenost - lux

Denní doba svícení

Světelné spektrum

Barva světla - náhradní teplota chromatičnosti (Barevná teplota)

Index podání barev

Směrování světla

Přirozené svícení dle denní doby

Způsoby vyzařování svítidel

Světelné zdroje

Přírodní zdroje světla

Biologické zdroje světla

Tepelné zdroje neelektrické

Tepelné zdroje elektrické

Výbojové zdroje

Nízkotlaké

Elektrodové

Bezelektrodové

Vysokotlaké

Elektrodové

Bezelektrodové

LED

Svítidla

Do bytu

Kancelářské

Architektonické

Veřejné osvětlení

Průmyslová svítidla

Nouzová svítidla

Důlní a nevýbušná svítidla

Světlo jako polutant

Air pollution
Water pollution
Soil pollution
Light pollution
Plastic pollution
Noise pollution

Správné svícení dle cirkadiánních rytmů

Světlo v umění

Umělé světlo a pěstování rostlin

Světlo v legislativě

Světlo v zákonech

Světlo v normách

Knihy, skripta a publikace o světle

Biodynamické osvětlení

NightTune

Tunable white

Prokognitivní osvětlení

Plnospektrální osvětlení

Koncepce světlopedie

Vždy vše musí začít prvním odstavcem jednoduše pro 1. stupeň ZŠ a postupně dolů zodborňovat přes lehce odborné až po vědeckou úroveň.

Ideální by bylo možné přepínání režimů:

Žádný režim = postupně jak jsem napsal

Začátečník

Pokročilý

Expert

Uživatelská příručka vám napoví, jak používat MediaWiki.

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 === Fotometrie ===
-Popisuje světlo '''kvantitativně''' z hlediska jeho působení na lidské oko. Přestože popisuje subjektivní vnímání (oči různých lidí se mírně liší), jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Fotometrické veličiny jsou analogické radiometrickým, jejich vztah je dán normativně. Standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy. Pro přepočet se používá spektrální hustoty radiometrické veličiny. Při přepočtu radiometrických veličin na fotometrické je respektován vliv spektrální citlivosti oka pomocí funkce ''V(λ).''
+Popisuje světlo '''kvantitativně''' z hlediska jeho působení na lidské oko. Přestože popisuje subjektivní vnímání (oči různých lidí se mírně liší), jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Fotometrické veličiny jsou analogické radiometrickým, jejich vztah je dán normativně. Standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy. Pro přepočet se používá spektrální hustoty radiometrické veličiny. Při přepočtu radiometrických veličin na fotometrické je respektován vliv spektrální citlivosti oka pomocí funkce V(λ).
-Křivka jasové citlivosti standartního pozorovatele V(λ) omezí původní radiaci na energii využitelnou pro jasový podnět u průměrného člověka.
+[[Soubor:V(λ).png|žádné|náhled|Křivka jasové citlivosti standartního pozorovatele V(λ) omezí původní radiaci na energii využitelnou pro jasový podnět u průměrného člověka.]]
+[[Soubor:V(λ) 1.png|okraj|žádné|náhled|300x300pixelů|Výsledná “spektrálně omezená” energie již není vyjádřena v původních radiačních wattech, ale v lumenech (násobeno převodním koeficientem).]]
 ====  ▶ Osvětlenost ====

Světlopedie: Porovnání verzí